7 věcí, kterými Češi v Itálii spolehlivě přivádějí místní k šílenství (A cappuccino po obědě je to nejmenší)

Itálie je sice plná tolerance a lásky, ale i ta má své meze. Přečtěte si seznam 7 největších cestovatelských faux-pas, u kterých italským číšníkům tuhne úsměv na rtech.

Dovolená u moře je pro mnoho Čechů vrcholem celého roku. Měsíce plánování, shánění nejvýhodnějších last-minute zájezdů a odpočítávání dnů do doby, než prsty u nohou zaboří do horkého písku... Když přijede běžný turista do Itálie, chce si svůj odpočinek vyždímat nadoraz. A právě tady často začíná střet dvou naprosto odlišných kultur.

Nejde totiž jen o jazykovou bariéru – zkušení italští kavárníci nebo provozní restaurací zvládnou turistu z Česka odhadnout mnohdy dřív, než vůbec otevře pusu. Pojďme se podívat na 7 těch nejčastějších zlozvyků a přešlapů, kterými dokážeme jinak srdečné a usměvavé Italy naprosto spolehlivě vyděsit (nebo alespoň upřímně pobavit).

1. Cappuccino po 11. hodině? Blasphemie!

Zatímco my jsme zvyklí objednat si obrovskou napěněnou kávu klidně v pět odpoledne jako sladkou odměnu po procházce, v Itálii jde o naprostou gastronomickou vraždu. Podle Italů slouží cappuccino díky vysokému obsahu mléka čistě jako snídaňový nápoj (ideálně v doprovodu sladkého croissantu – cornetto). Káva s mlékem totiž narušuje trávení, takže její požadování bezprostředně po těžkém obědě vyvolává v číšnících lehké cukání obočí. Jak to dělat správně: Od oběda dál existuje už jen caffè – tedy malé silné espresso.

2. Kacířství nad talířem s těstovinami

Pasta je v Itálii náboženstvím. Nikdy, a to opravdu nikdy, si nepřidávejte k linguine, tagliatelle natož špagetám kečup – hrozí vám křížová výprava od znechucených sousedních stolů. Stejným gastronomickým hříchem je domáhání se Eidamu či Goudy na sýrové posypání, stejně byste ale pohořeli i u požadavku, aby vám k talíři spaghetti číšník dodal ještě bájnou a mytickou lžíci. Ta se u skutečných Italských stolů jako podběrák nepoužívá. Jak to dělat správně: Důvěřujte lokálním surovinám. Sýr nechte vybrat obsluhu (Parmigiano-Reggiano či Pecorino dělají divy) a těstoviny jednoduše natáčejte jen s vidličkou o stěnu talíře.

3. Sandále a venkovní outdoory... ale kam?

Tohle už možná trochu smrdí klišé, ale pravdou zůstává, že italští módní patrioti (zkuste třeba návštěvu rušného módního Milána) těžko rozdýchávají sportovní outfit v historickém centru. Trekové boty nebo všudypřítomné ponožky v sandálech a ledvinky s logy tuzemských turistických závodů jsou sice super do Krkonoš, na elegantní náměstí Piazza del Duomo se ovšem příliš nehodí.
Jak to dělat správně: Zkuste přibalit mokasíny nebo plátěnky (žádný strach, nikdo vás do obleků ani lodiček v létě nutit nebude!).

4. Stěžování si, že chybí "pořádná snídaně"

Přišli jste na hotelovou snídani a zmateně hledáte velké bufetové tácy plné vajíček, tří druhů párků a uzenin? Itálie zkrátka preferuje sladké snídaně. Mnoho Čechů odsuzuje hotelovou nabídku jen na "buchtičky a kafe". Italský start do nového dne (la prima colazione) je tradičně rychlý: káva a piškoty/sladké crostata marmeládové koláče nebo cornetto. Příště už víte: Netvařte se kysele. Místní s prázdným žaludkem spíše střádají místo na gargantuovský oběd nebo tříchodovou večeři.

5. Cestování s vlastní řízkovou zbrojnicí

Dnes už možná na ústupu, přesto stále reálný mýtus z 90. let: kufr nacpaný jídlem a paštikami. Mnoho apartmánů v Bibione by sice mohlo vyprávět své příběhy plné řízečků v chlebu k obědu na pláži. Učte se od Italů – gastronomický objev patří k základu dobré dovolené! Itálie je napěchovaná street food pochoutkami a úžasnými paninárnami, pro které stojí za to řízky doma nechat.

6. Il conto separato: Mince pro každého

Po rodinné večeři o pěti lidech vytáhnete pět plátěných peněženek a začnete si propočítávat, kdo měl kolik decilitrů vína a kdo snědl navíc jedno tiramisu. Italové tento zvyk ("il conto separato") zvedající ze židle celou restauraci naprosto nechápou a často zdržuje celé okolí placení. Jak to řešit jako místní: Italská parta placení dělí "alla romana" – prostě rozpočítají celkovou částku rovným dílem bez ohledu na to, jestli si někdo dal o trochu víc prosciutto nebo ne. Na příště to případně doplatíte na kávě.

7. A závěrem... Potlesk pilotovi

Ano, ačkoli se s ním po přistání letadla v Římě, Benátkách či Neapoli možná sekáme méně často, typický nadšený potlesk, jakmile se kola dotknou pevniny (takzvané "přistávací tleskánky"), v lidech budí spíše pobavení. Běžní Evropané berou přistání bez velkých emocí. Sice je to velmi milý zvyk plný radosti a úlevy, místním ale prozradí váš středoevropský pas snad ze všech bodů na seznamu prozatím nejspolehlivěji.

Ať už letos vyrazíte na vysněnou poznávačku Toskánskem nebo na dovolenou na Amalfské pobřeží, nezapomeňte: nikdo neočekává naprostou asimilaci, a chyby ke spontánním cestám prostě patří. Cestování navíc otevírá oči. Čím lépe budeme místní kultuře rozumět (či ji akceptovat s patřičným humorem a nadhledem) tím kvalitnější náš zážitek bude!

Buon viaggio!